Muž jménem Ove do každé knihovny, nebo ne

Muž jménem Ove, román švédského spisovatele, novináře a blogera Fredrika Backmana, způsobil v loňském roce, když se dostal na český trh, poměrně slušné pozdvižení. A nejen v České republice. Ve své domovině si Ove našel cestu do 600 000 knihoven a knihovniček a netroufám si hádat, kolik čtenářů si ho oblíbí v těch dalších pětadvaceti zemích, kde má být/byl vydán.

Vrátím se tedy k českému prostředí a musím říct, že, ať se podívate na kteroukoliv diskusi, zjistíte, že budí vskutku rozmanité reakce. Čtenáři by se dali rozdělit do dvou táborů - nadšenci a ti, které Ove příliš nenadchl. O to zvědavější jsem sama byla, kdo pan Ove je a proč jedny nechá chladnými, zatímco druzí o něm bezmála básní, a k jakému názoru se nakonec sama přikloním.

Román je psán er formou a Backman nám Oveho představuje pomocí krátkých kapitol, přičemž se střídá vyprávění současné s vyprávěním Oveho historie od chlapce až k životu s manželkou v domě a obytné oblasti, kde se odehrává i současný děj, Oveho nezapočaté pokusy o sebevraždu a každodenní malá i velká dramata, která zná leckdo z nás.

Názory se mohou různit, neboť sto lidí má sto chutí, ale já jsem Ovem uchvácena. Backmanovi se povedlo vykreslit opravdu atypického hrdinu současnosti, kterého zpočátku nechápete a vrtá vám hlavou, co je ten chlap zač a proč dělá to, co dělá, tak, jak to dělá. Nenecháte-li se ovšem odradit počáteční nedůvěrou a pochybností o charakteru tohoto devětapadesátiletého pána v modrém obleku, pak si musíte říct, že ano, sice je to možná přehnaný pedant, ale přesto by si muže, jakým je Ove, mohli přát rezidenti v každé ulici každého města nejen naší krásné zemičky. Navíc si dovedu představit, že existuje reálný člověk, jímž je postava inspirována, což je pro román, myslím si, bezesporu neopomenutelným přínosem.

Musím se také přiznat, že jsem se nejednou přistihla, jak se u knihy zcela bezděčně usmívám, přestože bych Muže jménem Ove nakonec nepovažovala za humoristický román. Vlastně spíše takový hořkosladký/tragikomický příběh ze života, neboť do mnoha situací, v nichž se Ove ocitá, se můžeme kdykoliv a naprosto jednoduše dostat i my. Teď už jen zůstává otázkou, zda bychom se s nimi vypořádali tak brilantním způsobem, jako právě Ove.

Je pravdou, že jsem místy měla trochu problém se plně soustředit na děj, ale zato posledních čtyřicet stran románu mě pohltilo dokonce tak, že jsem je celé probrečela. Šlo o slzy dojetí, strachu, že ho ztratíme, smíchu a smutku.

Nevím, zda je to zvládnutým překladem Jitky Herčíkové, ale román je velmi čtivý a Fredrik Backman je jedním z mála autorů, s jejichž tvorbou jsem se v poslední době setkala, kteří mají ten dar silně zapůsobit na lidské emoce.

Jakmile se řekne bestseller, bývám často dost kritická, ale Muž jménem Ove je jím právem. V polovině knihy jsem o románu smýšlela jako o lepším průměru, po přečtení celé knihy se nebojím říct, že k nám ze severu přišel nadprůměrně dobrý příběh ze života postaršího muže.

Autor: Helena Frydrychová